Pozitiva vstupu pro ČR a EU spojená s přistoupením Turecka
Nejdůležitější přínosy, pramenící z plného členství Turecka v EU, pro Českou republiku by měly zcela jistě ekonomický charakter. Už dnes vidíme přínosy vyjednávání o členství ve vzájemném odstraňován obchodních překážek, navazování obchodních vztahů a z toho pramenícím nárůstu společného obchodu. Velký význam by mělo turecké členství pro české firmy obchodující s Tureckem. Nejenže by se jim zjednodušila administrativa a snížily transakční náklady obchodu, ale určitě by jim hlubší integrace umožnila prohloubit vzájemné obchodní styky. Navíc by turecké členství v EU zajistilo určité záruky kvality, ekonomické úrovně, stability a efektivnější turecké legislativy pro případné české investory, které jsou stejně jako dobrá infrastruktura podmínkami pro členství v EU. Nutno podotknout, že v Turecku se na výše zmíněných znacích ekonomiky už delší dobu celkem aktivně pracuje v rámci zaváděných reforem a infrastrukturálních projektů.
Je otázkou, zda by po přistoupení Turecka došlo k zjednodušení podmínek pro Čechy pracující v Turecku a popř. do jaké míry. Dnes je stanovena podmínka, že na každého jednoho zaměstnaného cizince musí daná turecká firma zaměstnat pět Turků, což je značně omezující. Navíc musí každý cizinec s vysokou školou, který chce v Turecku získat pracovní povolení dokládat nostrifikovaný diplom se všemi zkouškami a zápočty a to i v případě, že pro danou práci, o kterou se cizinec uchází není VŠ podmínkou. Takovéto administrativní bariéry komplikují a prodlužují získání pracovního povolení a jsou do jisté míry překážkou v liberalizaci vzájemných vztahů.[1]
Zdroj: http://www.promoturk.org/turks-business-etiquette/turkey-eu-hands/
Dalším přínosem pro celou EU, tím pádem i pro ČR by byla možnost se přes Turecko dostat snáz k trhům Blízkého a Středního východu, jelikož Turecko představuje jakousi pomyslnou bránu mezi těmito zeměmi a Evropou. Už dnes lze zaznamenat spolupráci některých českých a tureckých firem na projektech ve třetích zemích. Navíc Turecko se nachází v blízkosti největších světových ložisek ropy a zemního plynu, což se v dnešní době jeví jako jedno z nejpřitažlivějších lákadel pro celou Evropu. Evropa, jako jeden z největších konzumentů ropy a zemního plynu na světě, si uvědomuje nezbytnost zajistit diverzifikaci zdrojů pro pravidelné a udržitelné dodávky. Problémem je hlavně současná vysoká závislost Evropy na dodávkách ropy a zemního plynu z Ruska, což Rusku dává velkou vyjednávací sílu. Proto je nezbytná diverzifikace dodavatelů těchto komodit a Turecko by mohlo být v tomto případě vhodným tranzitním státem. Příkladem takového projektu byl plánovaný plynovod Nabuco, který měl přepravovat plyn z Kaspické oblasti do střední a východní Evropy, popř. časem i do západní Evropy(viz obr. 2). Bohužel kvůli obrovským nákladům, cca 8 bilionů eur, byl projekt nakonec zrušen.
Obr. 2: Plánovaná trasa plynovodu Nabuco
Zdroj: DEUTCHE WELLE, dostupné z: http://www.dw.de/nabucco-pipeline-future-uncertain-as-hungary-backs-russian-rival/a-15910599
Důsledek sbližování Turecka a Západu, který je prospěšný i pro Českou republiku je účast Turecka na některých misích EU a také jeho účast v NATO, kde je už od r. 1952. Mise probíhají v rámci bezpečnostní a obranné politiky, tzv. SBZP . Turecká armáda se účastnila například mise EULEX v Kosovu nebo mise EUFOR-ALTHEA v Bosně a Hercegovině. Členství v nato zvýšilo prestiž a význam Turecka už jen proto, že turecká armáda je druhá největší armáda aliance hned po USA.[2] Armádní přínos Turecka by vedl k posílení role EU ve světové politice a ke zvýšení kapacit Evropské bezpečnostní a obranné politiky, z čehož těží i Česká republika. Význam NATO v poslední době ještě vzrostl s ohledem na aktivitu IS(Islámský stát) v Sýrii a Iráku. NATO veřejně prohlásilo, že pokud by Islámský stát ohrožoval územní integritu Turecka, tak proti němu Severoatlantická aliance zakročí.[3]
Problematické body plného členství Turecka v EU
Dle některých názorů je už geografická poloha Turecka, které leží na evropském kontinentu pouze 3% své rozlohy velkou překážkou. Je pravda, že v tom lze spatřovat určitý nesoulad se základní myšlenkou, že Evropská Unie má sdružovat a podporovat země Evropy. I když nepovažuji tento důvod za nejpádnější argument, musím přiznat, že z něj pro mě vyplývá závěr mnohem významnější. Nejdříve bych chtěla připomenout, že Turecko má do budoucna vyhlídky stát se nejlidnatější zemí EU (dnes by bylo na 2. místě hned po Německu) a že jedním ze stěžejních kritérií pro určení křesel v Evropském parlamentu je právě počet obyvatel. Proto by mohla nastat situace, že by se nová členská země s prakticky nulovými zkušenostmi s fungováním a řízením EU, která většinou své rozlohy spadá na asijský kontinent a navíc je tak výrazně kulturně odlišná od ostatních členských zemí, stala jednou z nejvlivnějších zemí EU.
Zdroj:https://turkeymacedonia.wordpress.com/2011/06/01/mhp-stresses-harmonizing-turkeys-eu-perspective-with-national-interests/
Dalším rizikem, které by pocítily hlavně země, na podobné ekonomické úrovní jako je Česká Republika, je omezení dotací z fondů EU. S přistoupením každé ekonomicky slabší země klesne průměrná ekonomická vyspělost EU (HDP/oby. v daném státě vyjádřeno procentuálně ku průměrnému HDP/oby. v celé EU). To vede k omezení dotací zemím, které sice před rozšířením patřily do skupiny pod evropským průměrem s nárokem na dotace, nicméně po něm by se mohly dostat do kategorie zemí nad evropským průměrem, které podle pravidel tyto nároky ztrácejí. To by se mohlo stát i České Republice, vzhledem k počtu obyvatel Turecka a jeho ekonomické úrovni. V takovém případě by Turecko mělo nárok na obrovské peníze z rozpočtu EU, což se samozřejmě nelíbí ekonomicky vyspělým zemím jako jsou např. Německo, Francie a Velká Británie, které na svých bedrech nesou největší zátěž evropského rozpočtu.
Problematický je tedy, mimo jiné, i evropský rozpočet. Ten by totiž v dnešní podobě nemusel unést finanční zátěž, se kterou by se po vstupu Turecka potýkal. Je třeba si uvědomit, že asi 70% evropského rozpočtu je ročně vynaloženo na pouhé dvě konkrétní politiky. Jedná se o zemědělskou politiku, kam jde asu 45% financí a o politiku regionální a strukturální. Vzhledem k ekonomické úrovni země a jejích regionů a vzhledem k velikosti zemědělského sektoru by se totiž Turecko mělo stát největším příjemcem z evropského rozpočtu. Pokud jde o zemědělskou politiku, tak by z této situace “trpěla” nejvíc Francie, pro kterou jsou dotace do zemědělství velmi důležité. Naopak regionální a strukturální politika je nejvýznamnější pro ekonomicky slabší evropské regiony a je téměř jisté, že by se přesunutí výdajů do Turecka dotklo i České Republiky. Z těchto důvodů je tedy jasné, že než by EU přijala Turecko, musely by být schváleny zásadní reformy evropského rozpočtu.
Velké obavy mají obyvatelé EU také z kulturní a náboženské odlišnosti Turků a z případného vzniku nepokojů způsobených zvýšeným přílivem Turků do členských zemí. Lze ovšem předpokládat, že by vstup Turecka do Schengenského prostoru byl ještě na nějakou přechodnou dobu po přistoupení do EU pozastaven. Pokud se na situaci podíváme z jiného úhlu pohledu, mohlo by právě vysoké tempo růstu tureckého obyvatelstva a jeho částečná migrace, přispět k řešení negativního demografického trendu v Evropě a značně ulehčit situaci třeba penzijním systémům některých evropských zemí. Je však nutné, aby se Turci migrující do Evropy byli ochotni alespoň do určité míry přizpůsobit místním zvykům, kulturám a tradicím a hlavně aby se zapojili do trhu práce. Například v Německu, kde žije cca 4 mil. obyvatel s tureckým původem, lze najít Turky, kteří se snaží o co největší integraci, ale bohužel i ty, kterým se přizpůsobovat nechce, izolují se v uzavřených komunitách od ostatních a dokonce se ani nechtějí učit německy a nedovolují to ani svým dětem.[4] Dalším faktem, na který nesmíme zapomenout, je že po přistoupení Turecka se hranice EU výrazně zvětší a tudíž se zvýší i finanční a bezpečnostní náročnost na jejich zajištění. To je obzvláště dnes, kdy na hranicích Turecka s Irákem a Sýrií operuje extremistický Islámský stát, velmi negativní faktor. Dále zde existují obavy, že by se Turecko mohlo stát jakousi přestupní stanicí, či základnou pro islámský terorismus směřující do Evropy.
[1] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Turecko-obchodní a ekonomická spolupráce. [online]. 2014.[cit.2015-03-16]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/turecko/ekonomika/obchodni_a_ekonomicka_spoluprace_s_cr.html
[2] EUROSKOP. Turecko [online]. 2014. [cit.2015-03-16]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/9132/sekce/turecko/
[3] NATOAKTUAL.cz. NATO je připraveno bránit Turecko před násilím v Sýrii a Iráku.[online].7th october 2014 [cit.2015-03-16].Dostupné z: http://www.natoaktual.cz/na_media.aspx?c=A141007_150837_na_media_m02
[4] REFLEX. Učit se německy? Nikdy, trvá na svém turecký imigrant, jenž se soudí o sociální dávky [online]. September 26, 2013 [cit.2015-03-20]. Dostupné z: http://www.reflex.cz/clanek/info-x/51925/ucit-se-nemecky-nikdy-trva-na-svem-turecky-imigrant-jenz-se-soudi-o-socialni-davky.html