Celní unie je jedním z modelů ekonomické integrace a je založena na principu volného pohybu zboží. Zemědělství bylo z tohoto vztahu vyjmuto. CU je předstupněm vzniku společného trhu a zavazuje státy k implementaci společné obchodní politiky a jednotného celního sazebníku. Tento společný sazebník slouží jako přehled cel, která jsou země povinné uplatňovat vůči třetím zemím a jde o velmi důležitou část společné obchodní politiky jak ČR, tak Turecka.[1]
Turecko dalo jasně najevo, že by se chtělo stát součástí EHS už v r. 1959, kdy podalo žádost o přidružení. Následně v r. 1963 byla podepsána Ankarská dohoda a v r 1968 došlo ke vzniku Celní unie.Tím získal evropský integrační projekt v rámci EHS svou konkrétní podobu. Bylo rozhodnuto, že první fází integrace bude prohloubení ekonomických vazeb formou Celní unie Turecka a EHS. Výhledem do budoucna pak mělo být plné členství Turecka v EHS. To vše bylo stvrzeno dodatkovým protokolem vystaveným k Ankarské dohodě v r. 1970. K implementování Celní unie EU-Turecko došlo až o 26 let později, v r. 1995 s platností od 1.1.1996.[2] Turecko se tak stalo první zemí, která se připojila k Celní unii, aniž by byla členem EU. Společný celní sazebník (CET) se tak stal nejdůležitější částí turecké obchodní politiky. Turecko jím, během následujících pěti let, převzalo externí sazby pro třetí země v oblastech téměř všech průmyslových produktů, komponentů a agrárních výrobků. Cílem všech těchto snah byl výhodný bilaterální obchod fungující na principu snížených celních sazeb, povinností a kvót.[3]
Po začlenění Turecka do Celní unie, začalo období rozkvětu vzájemného obchodu. Došlo k eliminaci obchodních překážek, nejen v podobě cel a kvót, ale i administrativy a byrokracie spojené s prokazováním původu zboží. Do té doby mezinárodním obchodem nepoznamenané Turecko, dostalo šanci vyvážet pár svých konkurenceschopných produktů na velký evropský trh. Díky společnému preferenčnímu obchodnímu režimu se mu povedlo zlepšit kvalitu celního systému a harmonizovat ho s normami EU.[4]
Podle dosažených výsledků, které je možné doložit konkrétními čísly, lze soudit, že Celní unie přinesla očekávaný prospěch oběma zúčastněným stranám. Evropský export směřující do Turecka se za období existence Celní unie Turecko – EU ztrojnásobil a v r. 2013 dosáhl hodnoty 77,75 mld.€. Mezi lety 2009 a 2013 byl průměrný meziroční růst objemu exportu cca 15%. Turecký trh je se 4,5% podílem pátým nejdůležitějším odbytištěm EU. Podobně se vedlo i tureckému vývozu do EU, ten vzrostl cca 4x a v r. 2013 přesáhl 50 mld. €. Pro Turecko je EU největším exportním i importním obchodním partnerem, přičemž vývoz do EU činí cca 41,5% z celkového tureckého vývozu a dovoz do Turecka dělá asi 36% z celkového tureckého importu.[5]
Pozitivní vývoj zaznamenal nejen objem obchodovaného zboží, ale i jeho komoditní struktura. Od nejjednodušších exportních produktů a levného textilu se Turecko pomalu přesunulo k sofistikovanějším výrobkům a k produktům s vyšší přidanou hodnotou. Dnes tvoří produkty s vysokou přidanou hodnotou až 45% celého exportu. Důležitým faktorem, který umožnil tento vývoj byly zahraniční přímé investice, jejichž tři čtvrtiny pocházejí ze zemí EU. Tyto investice umožnily tureckým produktům proniknout i na trky Středního a Blízkého výhodu, Severní Afriky, Subsaharské Afriky a Střední Asie.
Celní unie s EU pomohla Turecku nastartovat rychlý růst ekonomiky. Za dobu její existence vzrostlo turecké HDP na čtyřnásobek a zároveň stoupl i význam zahraničního obchodu, který dnes utváří zhruba 50% HDP. Významný růst zaznamenaly i příjmy z cestovního ruch, přičemž největší procentuální podíl na nich mají němečtí turisté. V současné době je Turecko 16. největší světovou ekonomikou a stálým členem G20.[6]
Ani Česká republika nebyla ochuzena o výhody pramenící z Celní unie EU – Turecko. Prakticky hned po podepsání dodatkového protokolu k Ankarské dohodě v červenci 2005 a po napojení na Celní unii, začalo období prudkého růstu objemu českých exportů do Turecka. Vzájemný obrat následně vzrostl z 25ml. v r. 2005 na 65 mld. v r. 2013, tedy téměř na trojnásobek své hodnoty. Český export stále zaznamenává prudkou dynamiku růstu a stále se zvyšující aktivní saldo obchodní bilance. Mezi lety 2005-2013 vzrostl export cca o 300%. Konkrétní hodnoty lze vidět v tabulce pod textem. Turecko bylo právem už v r. 2005 zařazeno mezi prioritní trhy. V r. 2013 byl dokonce český vývoz na turecký trh větší než do Číny.[7]
Tab. 6: Hodnoty českého vývozu do Turecka:
| Rok | Hodnota v mld. Kč |
| 2000 | 6,21 |
| 2005 | 12,5 |
| 2010 | 19,82 |
| 2013 | 43,23 |
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Pokud jde o komoditní strukturu vývozu, je tvořena asi 70% stroji a zařízením. Významným vývozním artiklem, který dominuje českému vývozu je zařízení pro energetiku a infrastrukturu. Většinou se jedná o součástky do různých elektráren apod. Perspektiva tohoto vývozu do budoucna, je daná dlouhodobými nasmlouvanými kontrakty a dobrou reputací českých firem, což by mělo zaručit, že nedojde ke snížení objemu exportů těchto artiklů. S Celní unií určitě nemálo souvisí i příchod některých českých investorů do Turecka. V r. 2013 už mluvíme o cca 50 společnostech, které mají český kapitál. Zároveň díky tomu, jak se prohlubují vztahy mezi českými a tureckými partnery, stále více přibývá možností získat i zakázky ve třetích zemích.[8]
Princip, na jakém funguje Celní unie Turecko – EU je více méně jednostranný. Přesněji řečeno, Turecko nemá právo, účastnit se vyjednávání EU se třetími zeměmi, ale je smluvně zavázáno přijmout všechny podmínky, které EU dojedná. Přičemž je třeba zdůraznit, že ač musí plnit dohodnuté podmínky, nemá právo na stejné preferenční výhody od 3. zemí jako EU. To znamená, že ačkoli na turecký trh jde zboží z nové smluvní země bez celního zatížení, turecké zboží vyvážené do té samé země clům podléhá. Krom toho, tzv Clause Turkey zavazuje Turecko, aby si samo vyjednalo bilaterální dohody se třetími zeměmi a to nejlépe za stejných podmínek jako EU. Bohužel tato jednání komplikuje fakt, že třetí země už nemají žádnou povinnost uzavřít danou dohodu s Tureckem. Případy zemí, kde se daná jednání o FTA dočkaly šťastného konce jsou např. Kolumbie, Panama a Korejská republika. Dodnes Turecko tuto nerovnováhu snášelo bez většího rozruchu. Problém nastal až když se začalo jednat o Transatlantické obchodní a investiční dohodě TTIP.[9]
TTIP je obchodní a investiční dohoda mezi EU a Spojenými státy. Klade si za cíl snížit byrokratické bariéry, kterým musí evropské firmy čelit při vstupu na americký trh. Měla by stanovit nová pravidla pro snadnější a spravedlivější možnosti exportu, importu a investic přes moře. EU od této dohody dále očekává vygenerování nových míst a snížení cen některého zboží a produktů v obchodech. Všechny zmíněné a mnohé další aspekty dohody jsou pro evropskou i americkou ekonomiku velmi lákavé.[10] Pro Turecko by otevření amerického trhu také představovalo nové a lákavé možnosti. Pokud by však nebylo do dohody začleněno, čekaly by ho velké ztráty a prohloubily by se deficity obchodní bilance s EU a USA.[11] Turecko je silně znepokojeno hlavně proto, že američtí představitelé projevili velmi vlahou snahu o bilaterální vyjednávání s Tureckem. Trnem v oku turecké vládě je fakt, že na základě členství v CU, by muselo akceptovat příliv amerického zboží nezatíženého clem, ačkoliv turecké zboží směřující na americký trh by stejných privilegií nezískalo. Ani eventuální ˶podmínka EU˝, aby USA současně zahájilo jednání i s Tureckem, se neosvědčila.
Jedním z možných modelů, jak situaci řešit, by byla renegociace již existující investiční dohody mezi Tureckem a USA a její přetvoření na smlouvu o volném obchodu, která by v zásadních bodech zastupovala TTIP. Zádrhel tohoto scénáře tkví ve schválení modelu americkým kongresem a senátem. Což je prozatím spíše nepravděpodobné. Mnoho zájmových ekonomických organizací se staví za zájmy Turecka. „Nejsilnější ekonomická lobby průmyslníků, konfederace Businesseurope prohlásila na svém pozičním sjezdu v r. 2013: „Turkey is a fast growing entrepreneurial European economy and it`s association to the TTIP would be an added-value for the business communities of both sides.“[12]
Na žádost EK (Evropská komise) vypracovala Světová banka nezávislý posudek, týkající se současného problému Celní unie, který byl zveřejněn v dubnu 2014.[13] Světová banka se v něm vyjádřila, že jednoznačně podporuje zachování Celní unie, ale zároveň zdůrazňuje nezbytnost odstranění institucionální asymetrie. Poukazuje na to, že pokud by se z CU přešlo na zónu volného obchodu, jednalo by se o velký krok zpět, který by způsobil ekonomické škody na obou stranách a obnovení kontroly původu zboží (nejdůležitější benefit CU). Je jasné, že ekonomická ztráta by se týkala jak celé EU, včetně ČR, tak i Turecka. To prokázalo, že bude o „svůj píseček“ rozhodně tvrdě bojovat, i když je pravděpodobné, že kvůli ekonomickým vazbám, které má s EU se bude snažit dosáhnou uspokojivé dohody pro obě strany.[14]
[1]Republic of Turkey – Ministry of Economy. Turkey’s Free Trade Agreements [online]. 2012. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z:http://www.economy.gov.tr/index.cfm?sayfa=tradeagreements&bolum=fta®ion=0
[2]Decision No 1/95 of the EC -Turkey Association Council of 22 December 1995 on implementing the final phase of the Custome Union (96/142/EC). [online]. 1995 [cit.2015-03-22]. Dostupné z:
http://typo3.p147163.mittwaldserver.info/fileadmin/Content/Downloads/PDF/Custom_Union_des_ENG.pdf.
[3] The World Bank Group. Evaluation of the EU-TURKEY Customs Union [online]. March 28, 2014. [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.worldbank.org/content/dam/Worldbank/document/eca/turkey/tr-eu-customs-union-eng.pdf
[4]Tamtéž
[5] HAVLOVÁ, H.Česko-turecká smíšená obchodní komora.Celní unie EU – Turecko : implikace pro Českou republiku..[online]. 2014[cit.2015-03-22].Dostupné z: http://www.ctsok.eu/resources/pdf/Havlov%C3%A1_Celn%C3%AD%20unie%20EU%20%E2%80%93%20Turecko_implikace%20pro%20%C4%8Ceskou%20republiku.pdf
[6]Tamtéž
[7]Tamtéž
[8]Tamtéž
[9]Tamtéž
[10] European Commission. What is TTIP about? [online]. February 12, 2015 [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/trade/policy/in-focus/ttip/about-ttip/
[11]Atlantic-community.org. Possible Impacts of TTIP on Turkey.[online]. February 6, 2015 [cit.2015-03-23].Dostupné z:
http://www.atlantic-community.org/-/possible-impacts-of-ttip-on-turkey
[12]HAVLOVÁ, H.Česko-turecká smíšená obchodní komora.Celní unie EU – Turecko : implikace pro Českou republiku..[online]. 2014[cit.2015-03-22].Dostupné z: http://www.ctsok.eu/resources/pdf/Havlov%C3%A1_Celn%C3%AD%20unie%20EU%20%E2%80%93%20Turecko_implikace%20pro%20%C4%8Ceskou%20republiku.pdf
[13] The World Bank Group. Evaluation of the EU-TURKEY Customs Union [online]. March 28, 2014. [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://www.worldbank.org/content/dam/Worldbank/document/eca/turkey/tr-eu-customs-union-eng.pdf
[14] HAVLOVÁ, H.Česko-turecká smíšená obchodní komora.Celní unie EU – Turecko : implikace pro Českou republiku..[online]. 2014[cit.2015-03-22].Dostupné z: http://www.ctsok.eu/resources/pdf/Havlov%C3%A1_Celn%C3%AD%20unie%20EU%20%E2%80%93%20Turecko_implikace%20pro%20%C4%8Ceskou%20republiku.pdf