Turecko je státem s velmi strategickým umístěním mezi Evropou a Asií. Představuje zemi s velkým geografickým, demografický i ekonomickým potenciálem. Právě umístění “mezi dvěma světy” skýtá řadu možností a dělá z Turecka bránu mezi Evropou a Blízkým a Středním Východem. Navíc velkou výhodou Turecka jsou i jeho vlastní nerostné zásoby a relativně rychlý a snadný přístup k nerostným surovinám a ropě ze sousedících států. Jeho mladá a dynamická populace, dosahující dle World Bank Group asi 75 mil. obyvatel, je slibným faktorem pro kladný budoucí vývoj země. Každoročně přibývá do pracující vrstvy populace asi půl milionu mladé čerstvé pracovní síly. V posledních letech turecká vláda věnovala značnou pozornost právě sociálnímu sektoru a vydala nemalé částky jak na zlepšení úrovně vzdělávání a školství, tak na modernizaci zdravotnictví. Právě fakt, že úroveň vzdělání pracovní síly v Turecku se výrazně zlepšuje a přitom zůstává stále relativně levná, zvyšuje atraktivitu Turecka pro velké zahraniční a mezinárodní firmy, které z toho mohou těžit. Toto závěrečné shrnutí česko-tureckých ekonomických vztahů má za cíl rekapitulovat všech předešlých 15 kapitol.
Z ekonomického hlediska je Turecko zemí, která na počátku nového tisíciletí započala svou další etapu vývoje velmi prudkým ekonomickým růstem. Tento růst byl způsoben nejen růstem zahraničního obchodu a přílivem zahraničních investic do turecké ekonomiky, ale také důležitými strukturálními změnami a legislativními reformami uvnitř státu. Relativně dobře se turecká vláda vypořádala s problémem deficitu státního rozpočtu, který byl v r. 2013 pouhých 1,18% tureckého HDP, tedy cca 9,7 mld. USD. Naproti tomu deficit platební bilance byl a stále zůstává největším problémem turecké ekonomiky. Největší riziko tohoto deficitu spočívá ve velké závislosti Turecka na zahraničních investicích, které jsou většinou pouze krátkodobého charakteru. Zlepšení stability ekonomického a politického prostředí a zefektivnění legislativy by jistě vedlo k přilákání většího množství dlouhodobých zahraničních investorů. Dalším prvkem, který ovlivňuje platební bilanci jsou i ceny některých komodit, převážně ropy a zemního plynu. Propad cen ropy na počátku roku 2015 se jistě odrazí i na turecké platební bilanci, která by se díky tomu měla dostat do příznivějšího světla. Nicméně pokud se turecká vláda nepostará o dlouhodobější řešení tohoto problému, mohlo by to Turecku komplikovat ekonomický růst v budoucnu.
Politickou sféru zasáhl, po velmi úspěšném období reforem za vlády premiéra Erdogana, velký korupční skandál, který odhalil jisté nedostatky v legislativě a v protikorupční ochraně státu. Nicméně kroky, které poté podnikla vláda včeles Erdoganem nám nastínili,jakým směrem se hodlají v budoucnu ubírat. Tehdejší premiér a dnešní prezident Recep Tayyip Erdogan se již od počátku netajil tím, že chce posílit roli prezidenta, což dokázal omezením role armády a pravomocí nejvyššího soudního úřadu v zemi. Od jeho nástupu na politickou scénu v r. 2002 se prezentoval jako zastánce sekularismu v Turecku, nicméně byl často obviňován svými kritiky z polarizování země a z tajné snahy o opětovné přetvoření Turecka v náboženský stát.[1]Dalším kontroverzním krokem bylo i zablokování aplikace Twitter a Youtube v roce 2014, což někteří označili jako omezování svobody projevu. Po nějaké době byly však obě aplikace opět povoleny tureckým ústavním souem. Nelze mu však upřít, že se mu podařilo vytvořit určitou formu ekonomické a politické stability země,která ještě nedávno přecházela z jedné krize do druhé. Během jeho předsednictví vládě si ekonomika prošla silným růstem a stala se z téměř čistě zemědělsky orientované ekonomiky výrobní a exportní zemí.
Z Turecka se díky růstu jeho ekonomiky stala sebevědomá země a to se začalo projevovat i v jeho vztahu ke členství v EU. Podle některých výroků politických představitelů Turecka je jasně patrné, že pomalu ale jistě ztrácí trpělivost se stále se protahujícími přístupovými jednáními. Ačkoliv si jsou obě strany vědomé vzájemného ekonomického prospěchu, které by z případného úspěšného uzavření těchto jednání měly, stále se nedokázaly přenést přes některé hlavní úskalí přístupového procesu. Zcela patrná je opatrnost, se kterou postupuje Evropská Unie pokud jde o otevírání jednotlivých kapitol, či o projednávání konkrétních bodů. Turecko zase dalo velmi jasně najevo, že se nepodřídí všem podmínkám, které si bude EU klást a že pakliže by mělo na členství čekat příliš dlouho, mohlo by začít své zájmy přeorientovávat více na východ. Podrobné shrnutí celé této problematiky spolu s přínosy a riziky pro ČR je uvedeno ve druhé kapitole.
Za sebe musím říct, že Turecku a EU velmi fandím v další ekonomické integraci a jsem přesvědčena, že je zde stále velký potenciál pro navazování hlubších vazeb, nicméně pokud jde o plné členství v EU, jsem spíše skeptická. Myslím, že momentální rozdíly a překážky, ať už kulturní, politicky názorové, náboženské nebo zvykové, které mezi zeměmi panují jsou dnes stále nepřekonatelnou bariérou k úplné integraci. Pokud jde o Celní Unii mezi Tureckem a EU, jsem přesvědčená o tom, že by si Turecko zasloužilo, aby EU udělala vstřícný krok a zrušila asymetrii pravomocí a závazků z ní vyplývajících právě pro Turecko. Tento krok by jistě značně zahřál dnes už lehce vychladlé vzájemné vztahy a sympatie.
Až při vypracovávání závěrečné kapitoly své práce, jsem si plně uvědomila význam Turecka jako partnera pro české společnosti a vůbec celkově pro zahraniční obchod ČR. Faktem totiž je, že v Turecku jsou čeští partneři cenění. Není tomu jen díky dobré pověsti, kterou si české společnosti vytvořily, ale i díky dobré kvalitě výrobků a poskytovaných služeb. Pravdou ale je, že právě v Turecku, kde je hlavní, argumentem cena, má většina českých obchodníků konkurenční výhodu v poměru cena/kvalita.
Nejvíce vítaní jsou v Turecku společnosti dodávající do energetického a stavebního průmyslu. Přičemž v oblasti energetiky jsou nejdůležitějšími reprezentanty českého trhu ČEZ, Energo-Pro, Vítkovice Power Engineering, ŠKODA Power, či ČKD Energy a další, které se vesměs podílely na realizaci projektů týkajících se výstaveb růrných druhů elektráren. Ve stavebnictví a dopravě dominují mimo jiné PSG International a ŠKODA Transportation. Významnou roli začali získávat i v chemickém a farmaceutickém odvětví a to hlavně díky ZENTIVĚ, která si zajistila díky akvizicím postavení leadera trhu. S tím souvisí i rozvíjející se zdravotnictví, které poskytuje značné příležitosti pro české exportéry, čehož využila např. firma BOCARD. V snadném uzavírání kontraktů a získávání nových příležitostí a kontaktů českých firmám pomáhá např. Česko-turecká smíšená obchodní komora, czechtrade, Ministerstvo zahraničních věcí ČR a další.
Nutno podotknout, že turecká vláda se snaží zatraktivnit Turecko pro podnikatele a přilákat i zahraniční investory, pro které si připravila lákavý program investičních pobídek, jejichž získání a velikost se odvíjí od velikosti investice a regionu nebo sektoru, kam investice směřuje. Zároveň turecká vláda podporuje své podnikatele, aby pronikaly na nové trhy a stávaly se konkurenceschopnější. V Čechách jsme se např. mohli setkat se společností BEKO s.a. nebo dalšími, které zde fungují přes distributora jako např. Eurotec Engineering Plastics a UKINOX.
Mezi nejslibnější odvětví společného obchodu ČR-Turecko patří jednoznačně, energetika, stavebnictví, automobilový průmysl a doprava, high-tech technologie a produkty, elektronika, ale i zdravotnictví, chemický průmysl a prodej živého skotu spojený s vybavením pro chov. Aby mohly tyto vztahy bezproblémově fungovat, je třeba vzájemná tolerance k tradicím a zvyklostem obou zemí. Dodržování určitých pravidel a společenských zásad může partnerům umožnit nejen hladký průběh zakázky, ale také získání referencí a doporučení, která povedou k získávání dalších kontraktů, k růstu zisků a tím k obohacování celé ekonomiky.
[1] BBC NEWS.Profile: Recep Tayyip Erdogan.[online]. August 11, 2014 [cit. 2015-04-04]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-europe-13746679