Vazby a vztahy mezi EU a Tureckem se začaly významněji rýsovat na konci padesátých let 20. století. Prvním konkrétním krokem, který započal formování vzájemných vazeb, byla žádost Turecka o přidružení do Evropského hospodářského společenství, které vzniklo pouhý jeden rok předtím v r. 1958 a vyšlo z Římských smluv. Šlo o organizaci, která položila základy Evropské Unii a byla vlastně do jisté míry jejím předchůdcem. Cílem této organizace byla podpora ekonomické integrace mezi členskými zeměmi. V r. 1958 to byly Belgie, Německo, Francie, Itálie, Lucembursko a Nizozemí. Na základě této žádosti proběhlo velké množství jednání, která vyústila 12. září 1963 k podepsání asociační dohody, známé pod názvem Ankarská dohoda. Její obsah spočíval hlavně ve stanovení tří-fázového postupu sbližování obou stran. Fáze sbližování se nazývají přípravná etapa, přechodná etapa a konečná etapa. [41]

 

V přípravné etapě mělo dojít k posílení tureckého hospodářství a to za pomoci EHS. Hlavním cílem této fáze bylo zlepšit životní podmínky a fungování státu tak, aby to více odpovídalo evropským normám a aby mohlo Turecko plnit povinnosti pro ně vyplývající z dalších etap. Přípravná fáze byla zakončena podepsáním dvou protokolů, tzv. Dodatkovým protokolem a finančním protokolem. Oba byly podepsány v r. 1970 a konkrétněji definovali podmínky, které je třeba respektovat pro dosažení cíle druhé fáze – vstupu do Celní unie. [42]

 

Druhá fáze sbližování, tzv. přechodná fáze, začala v roce 1970 a zaměřovala se na vytváření a harmonizaci ekonomických a obchodních pravidel a postupů. V roce 1980 se Rada přidružení EU rozhodla snížit cla na nulu na téměř veškeré zemědělské produkty. Toto snížení trvalo až do r. 1987. Po r. 1980, kdy v Turecku proběhl vojenský převrat, došlo k zastavení asociačních jednání, k jejichž obnovení došlo až v roce 1986. Výstupem snah druhé etapy byl vstup Turecka do Celní unie v r. 1996. [43]

 

Třetí a konečná etapa integrace byla zahájena už v roce 1987 oficiální žádostí o plné členství v budoucí Evropské Unii. Tato žádost byla odmítnuta Evropskou komisí v r. 1989. Oficiálně udávaným důvodem bylo neplnění politických a ekonomických kritérií, ale pravděpodobně daleko větší vliv na zamítnutí mělo porušování lidských práv v zemi a přítomnost tureckých vojáků na Kypru, kam se dostali v rámci invaze v r. 1974. Na summitu Evropské rady v r. 1997 v Lucemburku Turecko neprošlo kritérii pro zařazení mezi kandidátské země a turecká vláda kvůli tomu přerušila politický dialog s EU. Status kandidátské země byl Turecku přiznán až na dalším summitu v Helsinkách v r. 1999. V r. 2001 turecká vláda odhlasovala tzv. Turecký národní program, který určoval, jak bude Turecko postupovat při harmonizaci tureckého právního systému se systémem EHS. V r. 2003 prošel tureckým parlamentem zákon na omezení armádní moci v zemi a v polovině r.2004 je reformován trestní zákoník, který byl rozporován Evropskou Unií. 44 Koncem roku Evropská rada konečně stanovila datum pro zahájení přístupových rozhovorů a došlo k němu v říjnu 2005, kdy byla otevřena první kapitola – Věda a výzkum. [45]

 

Při zahájení přístupových jednání bylo otevřeno 13 kapitol, z nichž kapitola Věda a výzkum byla následně provizorně uzavřená v r. 2006. Velký problém při vyjednávání hrají některé postoje Turecka, které souvisí s jeho historickým vývojem. Jde o uznání Kypru jako samostatné republiky, uznání genocidy Arménů, které proběhlo v Turecku v r. 1915, a vyřešení problémů s kurdskou menšinou. Problémy s kurdskou menšinou a jejím postavením ve společnosti jsou historického rázu a jejich opomíjení ze strany Turků v minulosti často vyvrcholilo teroristickými útoky, páchanými tzv. kurdskými separatisty. K politickým kompromisům mezi Kurdy a Turky zatím dochází jen velmi pomalu. Ani samostatný Kypr ani arménskou genocidu zatím Turecko oficiálně neuznalo. Dokonce, když Turecko v r. 2004 podepisovalo aktualizovanou verzi Dodatkového protokolu, kam byly zahrnuté i nově přistoupivší země (mezi které patřil i Kypr), se turecká vláda vyjádřila v dopise zaslaném EU, že podepsání protokolu rozhodně neznamená uznání existence Kyperské republiky. Kvůli odmítavému postoji Turecka k tomuto problému, bylo Radou EU stanoveno, že nebudou otevřena jednání u osmi kapitol, dokud spor mezi Tureckem a kyperskou vládou nebude vyřešen.

Zdroj: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/csu-erdoganovo-turecko-uz-nema-v-eu-co-pohledavat_315183.html

 

Další problematické období přišlo pro přístupová jednání v r. 2007, kdy Francie odmítla možnost otevření dalších pěti kapitol. Důvod prezentovaný francouzskou vládou byl ten, že témata daných kapitol jsou prý příliš úzce spjata se členstvím v EU. Mezi těmito kapitolami byly například: Finanční a rozpočtová ustanovení či Hospodářská a měnová politika. Dalších šest kapitol jednání se v r. 2009 rozhodla blokovat Řecko-kyperskou vláda. Jednalo se o témata jako Zahraniční a bezpečnostní politika; Spravedlnost, svoboda a bezpečnost; Soudnictví a základní práva apod. Malý krůček vpřed nastal v červnu 2013, kdy došlo k oživení přístupových jednání, když Francie uvolnila k vyjednávání kapitolu o regionální politice a strukturálních nástrojích. [46]

 Současná situace

 

Turecko je země obrovských možností, ale zároveň i země, zmítaná vnitřními sociálními, politickými a hlavně ekonomickými problémy. Za období sbližování s Evropou ušlo Turecko velký kus cesty, kterou provázely období převratů a období reforem. Hnacím motorem všech změn a reforem byla a stále je vidina lepší budoucnosti, kterou doteď představovala a snad stále představuje Evropská Unie. Pokrok, kterého Turecko za posledních dvacet let dosáhlo, je nepopiratelný a obdivuhodný a viditelně směřuje k demokratičtějšímu státu. Nicméně abychom mohli používat v souvislosti s Tureckem výraz demokracie, je nezbytné, aby pokračovalo ve své reformní snaze a zaměřilo se hlavně na provedení změn v legislativě, vytvoření efektivního soudnictví a odstranění korupce ze státní správy. V oblasti korupce už byly vytvořeny určitá preventivní opatření, avšak korupční aféra z r. 2013 bohužel svědčí o tom, že tato opatření nejsou dostatečně účinná. Navíc podobné kauzy mají negativní dopad nejen na dobrou pověst státu a na příliv nových investorů, ale mohou v důsledku ovlivnit i devalvaci měny.Turecká vláda by si také měla uvědomit, že pokud chce uspět v jednáních, měla by se více zaměřit na oblasti, jako jsou lidská práva, práva menšin a svoboda projevu, protože právě tyto politická kritéria jsou Evropou považována za stěžejní stavební kameny demokracie a jejich plnění bude důrazně vyžadováno. [52]

 

V rámci ekonomických kritérií je Turecko daleko úspěšnější. Dle Evropské komise došlo k řadě kroků, které by měly vést k fungující tržní ekonomice. Došlo k liberalizaci trhu a k vytvoření určité nezávislosti kontrolních a regulačních institucí. Bohužel vláda stále neúspěšně bojuje se svou Achillovou patou, čímž je deficit platební bilance. Ten dělá tureckou ekonomiku značně zranitelnou, protože je významně závislá na krátkodobých zahraničních investicích, které jsou hlavním zdrojem financování deficitu platební bilance.[53] Tento problém byl vystupňován v krizových letech, kdy byla turecká ekonomika vystavena odlivu krátkodobých investic. Je patrné, že je pro Turecko zásadní snažit se do země přitáhnout zahraniční investice dlouhodobého charakteru. Pro dlouhodobé investory je však podstatné dlouhodobě stabilní ekonomické a politické prostředí. Investiční pobídky v podobě např. nižších daní pro právnické osoby nemohou tento nedostatek nahradit. Právě vstup do EU by s tím Turecku mohl pomoci, jelikož právě členství a závazky z něj vyplývající by poskytly určité záruky potenciálním investorům. Turecko nezaspalo ani v oblastech jako je školství a zdravotnictví, do kterých šla v posledních letech poměrně velká část státního rozpočtu za účelem zlepšení úrovně vzdělání a kvality lékařské péče.

 

Zajímavým pohledem na vyspělost zemí je žebříček Global Competitivness Report. Je z něj patrné, jak hodně se Turecko přiblížilo nebo dokonce předehnalo země, které už členy EU jsou. Zpráva se zabývá celkem 12 pilíři, mezi které patří např. instituce, infrastruktura, makroekonomické prostředí, vzdělávání a zdravotní péče, efektivita práce apod. Česká republika se v něm umístila na 37. místě a Turecko o pouhých osm pozic za ní na 45. místě. Předehnalo v celkovém indexu země jako Itálii, Kypr, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Slovinsko, SR, Chorvatsko, atd. Přičemž Chorvatsko jako 28. přistoupivšíčlenská země se umístila až na 77. místě.[54] To jen potvrzuje, že ačkoli je Turecko považováno za konkurenceschopný stát, který předčí i stávající členy EU, existují překážky vstupu, které vyplývají hlavně z kulturních, národnostních a náboženských specifik, odlišného historického vývoje a konfliktních vztahů s některými členy (Kypr).

 

Turecko dostalo od EU ultimátum, že nebude přijato do EU, pokud neuzná suverenitu Kypru. To se ale k takovému návrhu vyjádřilo zcela odmítavě. Další země, které mají určité pochybnosti o plném členství, jsou Francie a Německo. Přičemž Německo je největší obchodní partner Turecka a největší zahraniční investor.[55] „V roce 2010 obě země vyjádřily ve smyslu, že by preferovali místo vstupu Turecka do EU tzv. privilegované partnerství. Tím pádem by Turecko nebylo plnoprávným členem, ale mělo by právo na určité výhody plynoucí z jeho partnerství s EU.“ [56] Takovou nabídku označil tehdejší premiér Erdogan za nepřijatelnou a urážlivou. Je pravdou, že se hojně debatovalo o tom, zda je EU vůbec schopná pojmout a institucionálně zabezpečit tak velkého nového člena, jako by bylo Turecko. Ve skutečnosti, by však právě debaty o způsobech jak tento problém vyřešit mohly vést k tolik potřebným institucionálním reformám uvnitř EU a k efektivnějšímu a pružnějšímu uspořádání správy EU.

 

„Díky spolupráci a integračním procesům s Evropskou Unií se Turecku může podařit najít správnou cestu, která by mohla vést ke splnění jeho ambicí. Proto je podle mého názoru pro obě strany výhodné pokračovat v hlubší ekonomické integraci a odstraňování bariér obchodu. Evropská Unie má Turecku stále co nabídnout. Ať už je to odbytiště ve formě velkého společného trhu, podpora rozvoje, výhodnější podmínky pro obchod atd.“ [57] V případě, že by Turecko bylo odmítnuto Evropskou Unií, nebo pokud by čekalo příliš dlouho, hrozí, že se odkloní od Evropy a přikloní spíš k prohloubení vztahů se svými východními sousedy v Asii (Čína, SAE,…). To by pro Evropu mohlo znamenat nepříjemný proces desintegrace, oslabování vzájemných vazeb a vztahů. [58]

Zdroj: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/vetsina-evropanu-je-proti-turecku-v-unii_156316.html

Jak se budou přístupové rozhovory vyvíjet, můžeme dnes jen odhadovat. Je jasné, že je pro obě strany další prohlubování ekonomické integrace a spolupráce velmi žádané. Už jen vzhledem k prohlubujícím se ekonomickým a podnikovým vazbám, jejichž oslabení by jistě přineslo pro obě ekonomiky velké finanční ztráty. Tratila by například řada průmyslových výrobců a automobilových společností, které se rozhodly zlepšit konkurenceschopnost pomocí využití levné a relativně vzdělané pracovní síly. Samozřejmě by se případné negativní změny ve vzájemných vztazích dotkly i evropských investorů, které se rozhodly pro PZI do určitého odvětví turecké ekonomiky. Pravdou ale je, že skutečný úplný vstup Turecka do EU je v rámci blízké budoucnosti spíš „science fiction“. Navíc kandidatuře Turecka dnes v EU příliš netleskají a mají pro to pár opodstatněných důvodů. Krom toho, že Turecko plní přístupové kapitoly jen velmi pomalu, vyvstávají pochyby o tom, zda je vůbec schopné a ochotné se přiklonit k evropským hodnotám. Důvody k pochybám dává sama turecká vláda spolu s prezidentem Erdoganem, svými ostrými výroky a některými politickými kroky. Dle mého názoru sice Turecko je, nebo brzy bude, ekonomicky připravené pro plné členství, ale problémy a rizika s tím související a odlišné kulturní a sociální zázemí mi připadají tak zásadní, že bych se k plnému vstupu Turecka do EU a následně do Schengenského prostoru dnes určitě nepřiklonila.

 

[41] European Commission. EU-Turkey relations [online]. 2009. [cit. 2015-03-09]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/candidate-countries/turkey/eu_turkey_relations_en.htm.

[42] TUČEK, F. Euroskop.cz. Turecko. 2012. [cit. 2015-03-09]. Dostupné z:https://www.euroskop.cz/9132/sekce/turecko/.

[43] Tamtéž

[44] Euractiv. Vztahy EU a Turecka. [online]. 2014. [cit.2015-03-09]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/rozsirovanieu/link-dossier/turecko-a-eu.

[45] European Commission. EU-Turkey relations [online]. 2009. [cit. 2015-03-09]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/candidate-countries/turkey/eu_turkey_relations_en.htm. 46 Republic of Turkey, Ministry of Foreign Affairs. Turkey – EU Relations [online]. © 2011. [cit. 2015-03-16]. Dostupné z: http://www.mfa.gov.tr/relations-between-turkey-and-the-european-union.en.mfa.

[52] Zákravská Anna. Kodaňská kritéria a jejich plnění Tureckem a Chorvatskem: bakalářská práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Mezinárodní vztahy. 2011. 35 str. Vedoucí bakalářské práce Ing. Vlasta Adámková, CSc.

[53] European Commission. Delegation of the European Union to Turkey. Commission assesses progress by Turkey in visa dialogue. [online]. October 21, 2014. [cit. 2014-11-07]. Dostupné z: http://www.avrupa.info.tr/en/resource-centre/news-archive/news-single-view/article/commission-assesses-progress-byturkey-in-visa-dialogue-1.html.

[54] World Economic Forum. The Global Competitivness Report[online]. 2014.[cit. 2014-11-07]. Dostupné z: http://www3.weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2014-15.pdf.

[55] TÝDEN.CZ. Merkelová nabízí Turecku partnerství, ne členství v EU.[online]. March 30, 2010 [cit. 2015-03-21]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/merkelova-nabizi-turecku-partnerstvi-ne-clenstvi-veu_163868.html#.VQ1LrY6G9S0.

[56] Pešinová Eliška. Turecké obchodní vztahy s EU na pozadí možného vstupu Turecka do EU:seminární práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Mezinárodní vztahy. 2014. 31 str.,(cit.str27) Vedoucí seminární práce:Svitlana Musiyenko

[57] Tamtéž

[58] LEJOUR, A. M. and de MOOIJ, R. A. Turkish Delight: Does Turkey’s Accession to the EU Bring Economic Benefits? [online]. 2005 [cit.2015-03-21]Dostupné z: http://www.esiweb.org/pdf/turkeynetherlands/CPB%20Turkish%20Delight%20- %20econ%20and%20migration%20implications%20Turkey.pdf.